Systém včasného varování SALER

SALER je počítačový systém, který na digitalizované soubory administrativních dat aplikuje nástroje analýzy dat. Jeho účelem je předcházet nesrovnalostem a profesním pochybením vydáním upozornění na riziko podvodu, které lze následně vyšetřit.

Informační zdroje

Systém SALER pracuje s daty z různých zdrojů.

Do systému SALER jsou vkládány různé veřejné databáze a soubory s informacemi, které ukládá správa. Patří mezi ně:

• informace o přímých platbách (např. typy pořízených výrobků nebo služeb, jejich dodavatelé),
• záznamy o smlouvách (údaje, které se vztahují ke všem fázím nabídkového řízení, rozhodnutí a plnění smlouvy) a
• informace o dotacích (údaje vztahující se k subjektu, který dotace udílí, účelu dotace, střetům zájmů, příjemcům grantu, odůvodnění, vydaným fakturám atd.).

Do systému SALER jsou přidávány a digitalizovány také všechny informace v papírové formě poskytnuté uchazeči (jednotlivci nebo společnostmi, kteří se ucházejí o veřejné zakázky), kteří jednají s veřejnou správou nebo pro ni pracují.

Systém SALER navíc shromažďuje informace z veřejných a neveřejných databází notářů, které se týkají vlastnictví nemovitostí nebo hypoték, informace zveřejněné v úředních věstnících nebo informace o deklarovaných střetech zájmů. Přidána může být rovněž jakákoli jiná interní nebo externí databáze, kterou správa považuje za užitečnou k provedení analýzy dat, jako jsou údaje o zaměstnancích, výplatní listina atd.

Právní předpisy dále zavádí mechanismy spolupráce s různými organizacemi a subjekty, např. s Agenturou pro předcházení podvodům a boj proti nim a se státním zastupitelstvím.

Definice ukazatelů a otázek

Aby bylo možné data analyzovat, stanovila Generální inspekce služeb ukazatele a otázky (poznámka: otázka je kombinace ukazatelů, která analyzuje data pomocí jednoho nebo více algoritmů).

Na základě ukazatelů a otázek se posoudí uplatňování pravidel a postupů. Ukazatelé a otázky vycházejí ze společných znaků dříve zjištěných skutečných případů nesrovnalostí.

Navíc každé oddělení, které potenciálně představuje rizika nesrovnalostí v souvislosti se svými postupy, si může vypracovat mapy rizika a provést autoevaluaci rizika. Do systému se přidají odpovídající ukazatele, existují-li relevantní údaje.

K jednodušším ukazatelům patří ukazatele související se zadáváním zakázek a udělováním dotací, např. analýza dat týkajících se DIČ, odkazů na smlouvy, množství, data splatnosti atd. V některých případech stačí pro porovnání jednoduchá analýza dat. Jiné ukazatele jsou složitější a pojí se v nich zdánlivě nesouvisející procesy, které probíhají ve stejnou dobu a které by společně mohly představovat riziko podvodu.

Definici ukazatelů a otázek provedl tým přibližně dvanácti inspektorů a pěti zaměstnanců z interního oddělení IT. Generální inspekce služeb najala dva poskytovatele IT, aby vytvořili příslušné algoritmy.

Mezi příklady otázek pro identifikaci rizikových situací patří:

1. rozdělení se stejným dodavatelem: stejný dodavatel figuruje u několika zakázek na stejný projekt, což představuje riziko, že se uchazeč vyhýbá větší zakázce s přísnějšími postupy;
2. rozdělení s různými dodavateli: několik dodavatelů u jediné zakázky představuje riziko, že se uchazeči vyhýbají jedné velké zakázce s jedním dodavatelem, nebo že se jedná o nezákonnou spolupráci mezi dodavateli;
3. opakující se příjemce grantu: opakované obchodní činnosti v režimu oligopolu představují riziko chybějící hospodářské soutěže;
4. předkládání nabídek založených na koluzních dohodách: současný výskyt stejných (dvou nebo více) uchazečů v různých výzvách k podávání návrhů představuje riziko tajné dohody mezi uchazeči;
5. střet zájmů: nedodržování předpisů o neslučitelných funkcích stanovených zákonem představuje riziko střetů zájmů;
6. nesoutěžní řízení: nedostatečné odůvodnění použití nesoutěžního řízení představuje riziko korupce;
7. nesrovnalosti ve smlouvě: prodloužení a neodůvodněné změny představují riziko podvodu.

Ačkoli se systém zpočátku zaměřuje na oblasti zadávání veřejných zakázek a dotací, existují i další oblasti, které lze analyzovat pro účely prevence nesrovnalostí a které mohou být do systému začleněny, např.:

• správa veřejných zdrojů,
• informace související s porušeními právních předpisů, inspekcemi a sankcemi,
• oprávnění,
• veřejné služby,
• řízení lidských zdrojů a
• vztahy s externími subjekty nebo jednotlivci.

Upozornění a vyšetřování

Jestliže systém odhalí riziko, je vydáno upozornění. Každé upozornění je vyšetřováno úřadem Generální intervence služeb. Vyšetřování vede buď k dalšímu monitorování / další inspekci případu nebo k ukončení případu, v závislosti na výsledku vyšetřování:

1. chyba nebo nedbalost – kterou napraví vyšetřovatel ve spolupráci s dotyčným poskytovatelem a/nebo institucí, případ bude uzavřen;
2. pochybení – které nepředstavuje úmyslné porušení povinnosti nebo podvod, ale nesrovnalost, kterou lze vysvětlit a napravit ve spolupráci s dotyčným poskytovatelem a/nebo institucí, může být zahájeno průběžné monitorování, nebo
3. potenciální případ úmyslného porušení povinnosti nebo podvodu – který bude předán policii a státnímu zástupci.

Systém a upozornění nejsou přístupné veřejnosti, aby nedocházelo k nesprávné interpretaci a poškození dobré pověsti v prvních dvou případech uvedených výše. Generální inspekce služeb zveřejňuje pravidelné zprávy o své činnosti a zjištěných případech.

Kromě vydávání upozornění systém umožňuje také aktivní vyhledávání údajů a vztahů a prověřování‑ údajů.

Neustálé zlepšování

V rámci neustálého zlepšování systému jsou identifikovány a odstraňovány slabiny, z nových situací vznikají nové otázky a stávající ukazatele se mění nebo se přidávají nové.

Za účelem zvýšení účinnosti systému byla vytvořena meziútvarová komise složená ze zástupců všech správních oddělení. Komise se zabývá možnými změnami systému a skutečnými případy s cílem zabránit dalším nesrovnalostem a nekalým praktikám.